Většina ostrovů Fiji je vulkanického původu. Ačkoli veškerá vulkanická aktivita se zde odehrála zhruba před 150 milióny lety, její známky můžeme dodnes najít na ostrově Vanua Levu a Taveun.
Fiji zahrnuje 332 ostrovů (z čehož je 110 permanentně obydlených) a více než 550 ostrůvků. Celkově má Fiji rozlohu 18 300 km čtverečných. Dva hlavní ostrovy Viti Levu a Vanua Levu jsou domovem pro 850 000 obyvatel, což je zhurba 87 % populace. Většina obyvatel Fiji žije na pobřeží Viti Levu, v hlavním městě Suva a okolí (vnitrozemí ostrova Viti Levu je téměř neobydlené díky jeho terénu).
Archeologické nálezy poukazují na to, že Fiji bylo obydleno zhruba v letech 3500 - 1000 př.n.l., ačkoli pacifická migrace obyvatelstva ještě stále není úplně jasná. Všeobecně se předpokládá, že Lapita people nebo předchůdci Polynézanů osídlili ostrovy jako první, ale neví se, co se s nimi stalo po příchodu Melanézanů. Je možné, že měli vliv na novou kulturu, avšak archeologové se domnívají, že se mohli přesunout na ostrovy Tonga, Samoa nebo dokonce na Hawaii.
První osídlení Fiji začalo s mořeplavci a obchodníky zhruba tedy před 5000 lety. Určitá část kultury Fiji je podobná Melanézské kultuře, ale není podobné starším Polynézským kulturám jako je Tonga nebo Samoa. Ale obchodní styky mezi těmito třemi národy (dlouho před příchodem Evropanů) jsou zřejmé - např. na Tonze se našly kanoe vyřezané z původních fidžijských stromů, na Samoe fidžijská keramika.
Neustálé válčení a kanibalismus mezi soupeřícími kmeny bylo hojně rozšířené a na denním pořádku. Říká se, že v 19. století Ratu Udre Udre snědl 872 lidí. Podle Derycka Scarr (autora knihy "A short history of Fiji", 1984) při slavnostních obřadech byli čerstvá těla nahromaděná na kupu připravená k hostině. Scarr také popisuje, že sloupy,které podpíraly náčelníkův dům nebo chrám, pod sebou měly pohřbené těla obětovaných - s odůvodněním, že duch rituálně obětované osoby bude vzývat bohy, aby podporovali stavbu. Kdykoli bylo třeba sloup vyměnit, neobešlo se to bez lidské oběti. Lidská oběť byla vyžadována i při spuštění nové lodi na moře. Sami obyvatelé Fiji nazývají teď toto období jako Čas ďábla (Na Gauna Ni Tevoro). Zuřivost kanibalů odrazovala evropské námořníky od plavby po Fidžijských vodách a dala také Fiji jméno "Ostrovy kanibalů". Díky tomu ale Fiji zůstalo neznámé pro vnější svět.
Holandský objevitel Abel Tasman navštívil Fiji v roce 1643 při své plavbě za hledáním "velké jižní země". Evropané se trvale usadili na ostrovech až začátkem 19. století. Prvním evropskými obyvateli byli misionáři, velrybáři a vývozci santalového dřeva.
Ratu Seru Epenisa Cakobau byl náčelník a válečník z ostrova Bau (východně od Viti Levu), který sjednotil část fidžijských válčících kmenů pod svou vládou. Sám sebe nazval králem Fiji neboli Tui Viti a následně Vunivalu (ochránce - po podstoupení Fiji Velké Británii). Britové si podrobili ostrovy jako kolonii v roce 1874 a přivezli na Fiji indické pracovníky, aby pracovali na plantážích s cukrovou třtinou. Tehdejší guvernér Fiji (Arthur Charles Hamilton-Gordon) totiž nedovolil použít domorodé obyvatelstvo jako dělníky a vydal zákaz zasahování do jejich kultury a života.
Velká Británie udělila Fiji nezávislost v roce 1970. Demokratická vláda byla přerušena dvěma vojenskými převraty kvůli tomu, že ve vládě byla většina členů tzv. Indofidžijců. Následkem těchto převratů byl guvernér nahrazen prezidentem a Dominium Fiji (kolonie, država) se stalo Republikou Fiji. Vojenské převraty a občanské nepokoje přispšli k silné Indofidžijské emigraci, což se odrazilo v ekonomických nesnázích, ale zajistilo, že se původní obyvatelé Fiji stali opět majoritní skupinou.
Rádi cestujete? Super last minute se Vám finančně vyplatí.